Živá příroda Ostravska

Emisí roku 2021 je Živá příroda Ostravska

• jejím sekundárním námětem je věda a školství
• výběr je logickým odrazem existence 30 let CHKO Poodří a 30 let Ostravské univerzity 

Téma živé přírody Ostravska je věnováno 30. výročí vyhlášení CHKO Poodří.

Chráněný přírodní komplex o rozloze 81,5 km² se rozkládá v severovýchodní části Moravské brány a svým severním výběžkem zasahuje až na území samotné Ostravy. Jeho jádro tvoří rovinatá niva Odry se zachovalými přírodními mokřadními systémy evropského významu. Řeka si zde udržuje svůj ojedinělý přirozený charakter s četným meandry, které každoročně mění svůj tvar. Proces tvorby tůní a mrtvých ramen je tak stále živý. Je to jeden z posledních relativně zachovalých krajinných celků tohoto druhu v Česku s pestrými mokřadními ekosystémy. Pro vodní flóru i faunu je významný i komplex rybníků, situovaných zejména od Ostravy na jih. Podstatný krajinotvorný
a ekologický význam má i uchování největšího komplexu lužních luk v zemi. Zachovalost nivních mokřadů a poloha na evropsky významné tahové cestě ptactva znamenala zařazení CHKO Poodří do sítě chráněných wetlandů v rámci tzv. Ramsarské konvence, do sítě evropsky významných ptačích území a do území programu NATURA 2000.

Pestrost květeny CHKO Poodří je dána především střídáním různých typů stanovišť jako jsou louky, lesy, rybníky, tůně a odstavená ramena. Právě tůně a slepá ramena představují vhodná stanoviště pro některé druhy lakušníků, ohroženou žebratku bahenní (Hottonia palustris) nebo stulík žlutý (Nuphar lutea). Při vysychání tůní obsazují bahnitá dna další druhy rostlin, např. žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), halucha vodní (Oenanthe aquatica) či zevar jednoduchý (Sparganium emersum).

Pestrost květeny CHKO Poodří je dána především střídáním různých typů stanovišť jako jsou louky, lesy, rybníky, tůně a odstavená ramena. Právě tůně a slepá ramena představují vhodná stanoviště pro některé druhy lakušníků, ohroženou žebratku bahenní (Hottonia palustris) nebo stulík žlutý (Nuphar lutea). Při vysychání tůní obsazují bahnitá dna další druhy rostlin, např. žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica), halucha vodní (Oenanthe aquatica) či zevar jednoduchý (Sparganium emersum).

Jižně od Ostravy se dnes nachází na 70 rybníků a rybníkářství zde má více než 500 let starou tradici. Na méně intenzivně obhospodařovaných rybnících roste poměrně bohatě vyvinutá vegetace. Při okrajích to mohou být porosty rákosin či vysokých ostřic, dále od břehu se mohou vyskytovat porosty růžkatce, rdestů, bublinatek i kriticky ohrožené vodní makrofyty kotvice plovoucí (Trapa natans) či vodní kapradiny nepukalky vzplývající (Salvinia natans).

Zoogeograficky náleží území CHKO Poodří do oblasti palearktické, podoblasti eurosibiřské, provincie listnatých lesů.

Bohatě jsou zastoupeni bezobratlí, a to nejen hmyz. V tekoucích vodách, zejména v Odře, žije populace kriticky ohroženého velevruba malířského (Unio pictorum), k velice vzácným patří velevrub tupý (Unio crassus) a škeble plochá (Pseuanodonta complanata). Některé přítoky Odry osidluje rak říční (Astacus fluviatilis).

Ve stojatých i tekoucích vodách žije 33 druhů ryb. Z původních druhů byly uspokojivé stavy zaznamenány u střevle potoční (Phoxinus phoxinus), ostroretky stěhovavé (Chondrostoma nasus) a parmy obecné (Barbus barbus).
K nejvzácnějším druhům patří piskoř pruhovaný (Misgurnus fossilis), který žije skrytým způsobem v lučních tůních a slepých ramenech.

Nejpočetnější skupinou obratlovců jsou v Poodří obojživelníci. Zvláště početný je skokan skřehotavý (Rana ridibunda) a skokan zelený (Rana kl. Esculenta), žijící především na rybnících. V rámci ČR je unikátní populace kuňky obecné (Bombina bombina), čítající tisíce jedinců. Velmi dobře zajištěné jsou populace čolka obecného (Triturus vulgaris), skokana štíhlého (Rana dalmatina) i rosničky obecné (Hyla arborea). Díky mimořádné hojnosti žab je nejrozšířenějším plazem užovka obojková (Natrix natrix).

V současnosti je v Poodří zaznamenán výskyt celkem 16 druhů netopýrů. Díky zlepšení přírodních podmínek
a ochranným opatřením dnes mohou návštěvníci Poodří pozorovat bobra evropského (Castor fiber) nebo vydru říční (Lutra lutra).

Přírodní prostředí oblasti s bohatstvím vodních ploch, luk a vysokých stromů je vyhledávaným hnízdištěm velkého počtu ptačích druhů. Pestrost ptačích populací je podmíněna zejména tím, že celé území oblasti leží na jedné z hlavních tažných cest střední Evropou, která vede Moravskou bránou od severu k jihu. Proto je toto území od nepaměti významným hnízdištěm, místem odpočinku a z části i zimovištěm tažného ptactva. V CHKO Poodří bylo zaznamenáno přes 400 druhů ptáků, což je více než polovina našich druhů. I v emblému CHKO je pták – dravý moták pochop (Circus aeruginosus), žijící v rákosinách. Husa velká (Anser anser) dnes pravidelně hnízdí na všech rybničních soustavách. Pravidelným sčítáním se podařilo prokázat zahnízdění zrzohlávky rudozobé (Netta rufina)
a morčáka velkého (Mergus merganser). U jeřába popelavého (Grus grus), volavku bílou (Egretta alba), racka černohlavého (Larus melanocephalus), kolpíka bílého (Platalea leucorodia), hvízdáka euroasijského (Anas penelope) nebo rybáka bahenního (Chlidonias hybridus) existuje velká pravděpodobnost zahnízdění. Typickým obyvatelem Poodří je kormorán velký (Phalacrocorax carbo). Druhově i početně hojní jsou zástupci drobných pěvců. Přes obecný trend poklesu populace druhů vázaných na vlhké louky (především bahňáků) i polních a lučních druhů se díky celoplošnému mapování podařilo potvrdit nárůst početnosti chřástala polního (Crex crex) a místy hojné křepelky obecné (Coturnix coturnix).

Lidská ruka držící lupu prezentuje téma vědy a školství, které se váže k 30. výročí založení Ostravské univerzity.

Za zlom ve vývoji ostravského školství můžeme považovat rok 1871, kdy byla z popudu místních těžařů založena v Moravské Ostravě dvouletá horní škola, která vychovávala nižší a střední technické kádry pro všechny důlní společnosti ostravsko-karvinského revíru. Na vznik střední školy si ale muselo město počkat do roku 1877, kdy byla zahájena výuka na německé nižší reálce. Roku 1881 byl ústav rozšířen na vyšší a patřil k největším v Předlitavsku. Dekorativní fasádní prvky z budovy tohoto gymnázia obklopují heraldické prvky z městského praporu na reversní straně medaile a jsou připomínkou tradice vzdělávacích institucí v Ostravě.

K dalšímu kvalitativnímu vzestupu ve vzdělávání došlo v roce 1896, kdy bylo z iniciativy místního Gymnaziálního spolku založeno německé klasické gymnázium. Rok na to na podnět Matice ostravské vzniklo také české reálné Matiční gymnázium. Zárodky vysokého školství v Ostravě pak spadají do roku 1945, kdy byla do „ocelového srdce republiky“ z Příbrami přenesena Báňská akademie, základ dnešní Vysoké školy báňské - Technické univerzity. V roce 1959 došlo ke spojení Vyšší pedagogické školy v Opavě (založena 1953) a Pedagogické školy pro vzdělání učitelů národních škol v Ostravě a k vytvoření nového Pedagogického institutu v Ostravě, který roku 1964 získal statut samostatné Pedagogické fakulty.

K dokončení transformace pak došlo v roce 1991, kdy byla na základech stávající Pedagogické fakulty založena Ostravská univerzita, čímž město Ostrava vedle vzdělávání technického získalo také možnost nabízet plnohodnotnou edukaci v oblasti věd humanitních, společenských, přírodních, lékařských atd.